Už Jan Amos Komenský věděl, že hra je neocenitelnou součástí učení. Schválně si to zkuste. Vezměte několik cizích výrazů, a zkuste se jen naučit nazpaměť jen tak bez ničeho. A pak si s nimi zkuste zahrát nějakou hru. Hned uvidíte, co vám půjde lépe. A tak je to se vším. Při hře používáme mozek novým způsobem, trénujeme paměť, motoriku, ale i komunikaci a spolupráci. Malé děti se při hraní učí dovednosti, které budou potřebovat v dospělosti, a dospělí si tyto dovednosti prohlubují. Nikdy totiž není dost brzy ani moc pozdě potrénovat si třeba prostorovou představivost, empatii nebo vůdcovské schopnosti. U starší generace zase hra pomáhá udržovat mozek svěží a v kondici.
Jaké hry vlastně hrát? Jakékoli. Každého asi napadnou klasické stolní hry, ať už jednoduché nebo ty složitější, ale hra může být cokoli. Prostorovou představivost a rychlý postřeh si potrénujete i při twisteru, hře na babu nebo na schovávanou. A mnoho her můžete hrát i sami se sebou. Zkuste například sudoku, křížovky, nebo i rozličné paměťové hry. Ty se dají hrát i úplně jednoduše na ulici. Zkuste si třeba zapamatovat poznávací značky projíždějících aut, nebo se naučte nazpaměť tramvajové zastávky na cestě do práce. Možností je nekonečno.
Chcete si hrát i v práci? V současné době je velmi módní takzvaná gamifikace, tedy převádění běžných denních úkolů na hry. Jak to v praxi vypadá? Třeba tak, že z příchodu do práce nebo z běžné denní agendy uděláte hru: kdo přijde do práce první, tomu ten poslední dluží kávu. Gamifikací je třeba i odměnový systém. Možností je nekonečně mnoho, a jen vy si musíte rozhodnout, co funguje zrovna pro vás. A když ne v práci, zkuste gamifikaci doma. Mnoho rodičů s úspěchem používá systém plusů a mínusů, nebo můžete zkusit třeba soutěž o „nejlepšího skládače prádla“ či „nejrychlejšího vykladače myčky“. Fantazii se meze nekladou.